Země.

Stanislav Mráz

Má tolik vnady k nám, leč krás těch veškero nás vymršťuje výš, nás žene nad sebe, odkud se rozhlaholí, co velmi těšilo, co ještě trochu bolí a co nás rmutného nechalo s bohem již. Je děvče rozkošné, když tone v zeleni, co jaro přineslo, a mezi májemi, jež vesna vyhřála v květy na ňadrech svých. Byla-li plamenná, ve dnešní okamih je ze všech tanečnic nejkrasší stvoření. Ať nic se nebojíme, že jeseň přikvapí; až bude starší žena, s ní bude milo zas, když pohádky své najde. Tu my se více k sobě přitulíme a chvíle bude krátká, vyprošená.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

302. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže. (Alois Škampa)
  2. II. Otázka. (Eliška Krásnohorská)
  3. KŘEPČÍCÍ FAUN. (František Kvapil)
  4. Touha políbení. (Adolf Heyduk)
  5. I. „Jehož jsi, Panno, počala!“ (Xaver Dvořák)
  6. JARNÍM KVĚTŮM. (Eliška Krásnohorská)
  7. Rozkoš svrchovaná (Xaver Dvořák)
  8. Plamen. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. 6. Znals tu mladou višeň v sadě (Josef Kuchař)