Doba jest moderní, říkáte stále
jak deklamatoři, zásobu recitujete
svých frásí. Však z poznatků nových skrytě,
objevů splétáte jen důtky nové,
kujete pouta, ač jen pro léč, úraz ducha.
Ten úklad v rafinerii chystáte,
strojíte vždy. Však běd a rmutu v dosti
juž bylo za siecly. Rcete spíše tedy:
Kdy bludu bude skon, kdy názor spevní,
kdy ujasněno, člověk svobodnější též
že mravně zlepšen jest i uvědomější?
Žďá pro dobro své zapovinnostnění stálé,
za zlo zodpovědnost, v se rozřešen,
osvětlen. Avšak, fraseuři, vy nové
rozséváte klamy, jste fámy, fora vřed,
v trvání morálním i smyslu jeho skvrny.
Jste o frak svítící se otřeli
snad pánů vznešených, že ssláb’ vám zor,
přes píď by nezřel v dál? To oni jsou,
již s velkým gestem drob vždy dávají,
kde z pecnu sám si zakrojit můž’ lid.
Slepí pro minulost, tupí pro příští,
vězte, má jiné metly, jiné jehly bůh,
než kés starosvětského soužení. Hle, vám
je pravdy blesk a hrom a její tribuna
snad snůška slova, mluveného hrdinství.
Stále si připomínáte, co v eden bylo
na počátku, že metla, prokletí
a msta a výhost, odveta a hnět.
V dům u vás tedy pravda nevešla
a nezasedla, loutna nevzněla
Diky, jež věštila: Juž nikdy doby
se nicot nevrátí. Zan smířen jest,
Jehova-Diespiter, ráje kmen
středu byl vyvrácen a štípen jinam.
Tož v srdce, leb, ve půdu poznání,
v území nové, jiné, chimerské.
Zlo odumírá, zniká, zapadá.
Se nová confesse a moudrost zrodila
a nová doba na ni si ukazuje.
Hle, věk slíbený, čas lepších generací!
Však buďte lepšími, ať hodni jste
oceny morálnosti rozšířené
a stupňované. Tedy s obnovenými
nekomunikujte věk doby spráchnivělé.
Čím mrav i moudrost jich. Výš nad vše jděte,
se snažte! Bůh sám již si stačí, ví vždy rady,
by byli potěšeni důvěřiví.
Hledáte tedy dobu charou, bastardi,
a křivitelé slov a úmluv, výsledků,
matoucí vykladači, glosséři, scoliasti,
přes lest, své finty novou nacházíte!
Však neznesvěťte jméno modernita!
Ne, nikdy utrhání pošinuté sféře,
a dobru kvetoucímu z boží vůle
i omilostnění. Zdar cyclopismu snahy!
Ne hana, výtka, vždy jen požehnání!