Mez pravdy překroč směle hyperbola...
Mez pravdy překroč směle hyperbola
i obraz, míň co odvahy se ptej,
zkad nadání víc vloženého zpola,
puk téhož v květ se spěchem rozvij v rej.
Chant o přírodě, pieta její holá
sbled’ sotva, srdce dojem, cit v tón vlej
chvění a vření, vážnost pokus zdolá
juž v Heläenis, v mistrovství epopej.
To Psyché a genia rozžehnutí,
hádanka chará, v ráz vzplají a pstrý
se genre zrodí z popěvku, gnom hry,
metop a faiblů v kruh a návrat data,
k idólu přes mety, uzly v cíl chvátá
duch a vznět výkonnosti v svatém vzdmutí.
Chvíš odvážným se být v bázni, v hlod svítí
v zor, příklad plných duchů poetika
furiösní, sluch, srdce ať jí zvyká.
V žas pečeť zralosti jest rhetorika.