Vlá básis, základ, sloup se snadno vztýčí...
Vlá básis, základ, sloup se snadno vztýčí,
hrou, mníš. Však nauky pych čká rmutu křest
vždy nové, Psyché strasť čím v vrásek zvěst.
Vším příští, sen jen buňka trpasličí.
Než z símě zrna žeň, klas k aethru vzklíčí,
jak děcko u ulity, v škeble s hvězd
hru a šprým, stihne tě čas; zájem v chtíči
dál caprice čím, perla leč kde v čest.
Lac její, šperk, bob v prach jsi blíž vmet’ v chvíli,
plášť po větru jsi pustil pošetilý
bouře provocace... leč s vší co pílí?
Sstárneš; kmet zří věc, zájem cizí formy má.
Čemu dny, skráň obětoval’s, normy
11
i žítí, ořem Haemu za cicadu bylo?
Žil’s opuštěn...
Dskou v tomb tvé bylo dílo!