Hle, v kořán Haemu brána...
Hle, v kořán Haemu brána. Figury
v roj v cíp ves, v píď, démonů mrak,
fantómů, héros praéry hle pstrý,
sněm nesměrnosti. Váznu ve rozpakrozpak,
Dido, Penelope hle, charé hetery,
Roxane, Thais, menad, meger brak,
blíž Andromache, Phaedry ponurý
zjev, Alcestis, Hecabe, Electry pak.
Ve děsu lehké chvěníchvění, v laconskou jak mez
bych stoupal, spěl; leč nustatský kde pes,
stesk s uspokojením ať v hruď se měří.
Spiralou krétskou zloby k cnosti, tlum
jež stínů na svém plaší aglustrum,
zmlazené krásy v triomf lepších dum.
Ves panorama směj se; Mína chrám
nezapře, skrývá question vždy hlubší v pram
ves vzruchu faiblu šperk.
Scéna je v obraz rám,
vše mravný element je drámy sám!