Thaliino breve v sonetech (1898)

Řada sonetů a inskripsí chimerských a explikativních. 189*-1897., Stanislav Mráz

Diplomatická verze Ediční verze
Fascicle a livraison I.
M. E. R.
Encyclopaedie ouvragí a tiragí lib. a sat.
St. Mráz:
Thaliino breve v sonettech.
Řada sonettů a inscripsí chimerských a explicativních.
189*–1897.
Edice dle serie a collekce specielní a roztříd. užšího z tiragí a fasciclů pleiony suplementární a pleiony monocyclid a mistrovských edicí sonettových a inscriptivních.
Opus dle řady invent. encyclopaedismu ouvragí lib. a sat. CCLXX.
In tyrannos!
V PRAZE 1898. AVANTURNÍ KABINET ETHICKÉ RECREACE. – NÁKLADEM DÍLNY AUTORA.
[I] I. Thaliiny retirace a persiflage tragické.
O božská kulisnice krásy...
O božská kulisnice krásy, vstoupím v bok kdy scény, thymele tvé, krbe vznětu věčný, transverse dojmů přijmi vlídně v krok mne, prospekt, rampa tvá v ples vítej v střetu. Opona třínož, onyx tají v sokk trill, pathu pych a vír jest ona světu, jež oraclum zjevila mnohé v slok hře, scansí vážné, question řešíc v větu své flexe mravoučné, odhalila jsi pravdy, moudrosti taj studny, lac zřídla, spij množství ves se librem jak. Io, šatna Sophila i satirského v mzdu v vrch zvědy mistra. Masko, vstříc ti jdu, šminku v tvou říš – – Slovo, zdeť pákou díla!
Hle, v kořán Haemu brána...
Hle, v kořán Haemu brána. Figury v roj v cíp ves, v píď, démonů mrak, fantómů, héros praéry hle pstrý, sněm nesměrnosti. Váznu ve rozpakrozpak, Dido, Penelope hle, charé hetery, Roxane, Thais, menad, meger brak, blíž Andromache, Phaedry ponurý zjev, Alcestis, Hecabe, Electry pak. Ve děsu lehké chvěníchvění, v laconskou jak mez bych stoupal, spěl; leč nustatský kde pes, stesk s uspokojením ať v hruď se měří. Spiralou krétskou zloby k cnosti, tlum jež stínů na svém plaší aglustrum, zmlazené krásy v triomf lepších dum. Ves panorama směj se; Mína chrám nezapře, skrývá question vždy hlubší v pram ves vzruchu faiblu šperk. Scéna je v obraz rám, vše mravný element je drámy sám!
Ó mythů věže, legend z retirací...
Ó mythů věže, legend z retirací a persiflagí Thalie umu, rád jak v přírody zpět klín, kment sněžný v láci bych naivnosti prch’ v lest illuse v chvat. [1] Blud, klamný víří shon. Nerv puká v práci i trne, scény affectu patróno v lad. Ó v irid plný dol, anemon, ztrácí kéž pouť se, Psyché v nard jich můž ať vzplát. Luh chci, jak bucolský, nach hór v sen pít, stín háje apollského zaměnit za dóm tragický. Radostí chci syt vzpět v chválu jeho hymnus v znět. Ryk pathu v stih čím, japyxu vzdech v luh grazií tíh kol s šeptem idylly. – Hle, váha v zdvih za žití illuse nepravé. – Se vracím, kýv blíž stupeň dómu umu. Masky div výš římsy čím. – Brak luhu vděk je, niv!
Jak Pierra klne...
Jak Pierra klne? Dí: V svém blahobytu vilní, co parasiti kómu i baffardi ctného, mne compromitujíc, lstní soudci sdílnísdílní, pohledáváte u mne? Žehrava jsem z všeho! V sestup ku laconské v střet, pilnípilní, bráně, zabuďte, prosím, bláhového atittud shonu svého, neomylní v tom, pietovat vše, co tragického. Ó pávi démoničtí, krbu hleďte si svého, společnosti s těmi přeďte, kdo podobni vám patou, vděku lácí. Allury, habitus zkad máte? Sobě kéž brejle Gyg nasadil za vás v zlobě, rmut reformy v všem snící v provocaci. Stač Sophil v idól vám, věk v ostentaci!
Ký model tragičnosti...
Ký model tragičnosti? Mäeon shoví ať, realist i idealist v vzor prvý a exemple, v kruh nových v spor vždy generaci definici poví. Tejská čím, pijanská lyrika slovy kdy byla málo, naivní loubí v svor epika májového, umu skor vždy oddružení vlastní, v genre nový. Vosk krétský v sluch pro světlo pochopení v kyn, heslo poznání i predigt ryzí pravdy a věrný, autentický v zmdlení. Umění s přirozností v totéž v krytí splývá, v specimen pstré zda v shodu cizí, v harmonii všech oborů. V scénu svítí čím, po ní kráčí-li, se sune v onyx žití.
Accreditujte scény dialog...
Accreditujte scény dialog pro genre ves týž krásy, díla v dluh a zvrhne pravda conthurnu i sokk se stejně. V sermónu čím Racine v vzruch svého i Aristot v feruli slok, reguli poetiky verse v kruh, svojí, je devangován rek, děj v tok faiblu a torso v tróp šperk máte z tuch. Je sujet scény tisíciletý kmet, tragický, travestický ať; leč správné je vše, co posvěcení má jen mravné. Ó pečeť vyšší v mumraj carnevalu fabulí, v sponu jich vpiš manuálu, jak homiliár umu: Pravdě. V hřbet: Buď onyx códu dobra látka v vznět! 2
V proudu díla.
Jak zpívá vodopád, kdy s skaliska se řítí! A pout kdy uvolněn se člověk cítí a množství, tyrani, jak v ples se nítí! Nepravý Seneca mní za přítele Mína se zlosti vzdát i zasvětit, v skonskon, slynná ó cnosticnosti, tvůj; leč smrt zda nadšení v dost sinná. Pirouett, reverencím zvyklý jen moderní, vlas jen kadeřit svůj znalý čím v dílo určení ves obecnosti v spleen, za shonu galopádu v hru tak kalý. Ne břímě poznání, baffarda v plen pozvednout onyx, rozkoše, jejž valí požitku skřítek, schopen leda, sen věk neví progresse čím neskonalý. Heroiská verse čím. – Bastard vždy klid si chválí.
Onyx travestie a její rek.
Onyxu travestie škleb ať hýří, trill perlí! Mníte, héra nevystaví v zor character jak conthurn v scénu zdravý, s rzí, chybou v úraz leda smíchem smíří. Pak váha Rhadamantu v stejný míří cíl v obdobu a sporý, kývej z navy výš, níž, kolísej, zdárné zdáví a liché v drastiky ať Protheidu víří. Vše smění, rys i formu komedie zrcadlo bludné, Xenií snad stolu a chóru v sluj, nepravé v lad. Kde spitých břečkou ferie, komičnosti kés prázdné fantasie chór níž se šine, Pluto i Bacchos v Elysium kyne že? Co questor mní? Krásy bok jest jedné tragičnosti.
Rozsudek i poznání odbornosti.
Bič satiry vnov Lucianu v dlaň! V škleb bohy s Haemu s sporými žeň v stádo, roj jepic, komárů humoru Vádo ó sbledni, hydra zkad má sokk vždy novou skráň. Rozsudek i poznání odbornosti vzplaň! Sem códu flexi věcnosti v soud! Vnado, kdes method brevíře umu, leč rádo v mrak blesků léno v nepravdu jej raň! Manuál pittoreskní provocace hle, mravné, faiblu skřítek žernov vleče jak v klín. Hle s klassičností svatba v krátce opa a composice; svědek mistr v píli stoup’ debutanta v bok i krásy v cíli či Plautus, Lucian... A Hymen péče své dbalý myrt dští šperk v muselín bílý.
Zpět k fíku, přírodě...
Zpět k fíku, přírodě, díte, ať máť Melpoma v patrónu se v rozpak mění vážnou i obavu mníc. K sudu ať vzplá ještě heslo návratu v rmut v zmdlení. Za vše vám podzimek fabule hraď i umu, decembr sám v cauru chvění, dým krásy leviathana kdy snění vám za forellu debutu, čím. Raď sám pastýř léna, motýl komédie proč v pupy rakev vrátit má se, an vnov tuba, kahan, plectron, syrinx vije 3 se v svor, laur, role, Apollinské v van v střet nouze paleta, scal vděk ať sije. Nač k škebli Mercura zpět v umu stan v břeh štědrý. Sieclem Melpomeny věk buď zván!
Epilog kruhu a cyclu hudby smíchu menady. (Pendant a echo inscripse ic. o sieclu komedie a travestie a obrodu pychu palstry a sokk.)
Siecle komédie, palstry a sokk též ve zdobu paty sníte, menady ve echo hudby smíchu, trill kés mzdy afairy slitování Gyga v věž. Plinius metamorphósy ve výklad spěš a transformace ženy v héra kdy mim v spomoc náplastě v cíl výsady vosku, masky a scény v exemple v spřež. Je humor v flexi faiblu ideální míň, komičnosti v thymele liberální míň plán a prospekt jeho? Menada co mní? Provocace opus cicada jest v pych též pravdy umu, fabule onyxu pacificace i doby mdlé. Io, brekekekex! Io, idól zvůle frašky zlé!
II. Jak se zmij menady směje.
Nápis na sargofag mima.
Byl’s maska, runy její měl jsi v líci. U tvého sargofagu Thalie sedí, lká, teskní: Cíl ký větší snil jsi zvící, úmysl pojal’s stihnout jej. Víc nedí pro smutek nesměrný. Ne eurus hřmící víc krajem vlá, ne špicí v kmentu hledí výš k aethru sosna v sněhu, pram hle bdící dál spěje v chantu vln, stróph k odpovědi. Člun rybáře tam Cerbera snad v prám se dlouží. Ověnčené bloudy svésti mní za obol snad, ryk salv jimž vše štěstí byl, tyrany své discipliny v tresti, olovu, medu, šminku propůjčili již rys, by v Creusy rounu jak, se sžehli v chvíli? Za roli, jinou v Aid snad smění v cíli!
Phyllis se směje!
Phyllis se směje v šeři háje snětí Phoibova; ji stihat mníš, se tratí pták brázdou pole prchající v změti. Viz, bílou hruše korou v loubí pláti! Dci pěje Terea, se družka rděti musí, v trill stance písně umlkati. Já želet musím, pathu v bouř moh’ tkvěti já s křeslem sklížen, v dómu Thalie lkáti. Já oveslené neznal Cynthie děcko, blud, fantaisie, sen tam vlálo všecko, výpočet illuse v cíl vnov, vtip holý. Požitek v volném pro třesk kopí v poli, lesk přilb nepravých nechal jsem, teď códu zřím skutečnosti obnaženou shodu v vděk bezprostřednosti. Čím rek mi v kata roli! 4
Zlato a umění.
Výš úsudku oponu nepokrytě: Dvě váhy genius jsou, zlato. Duch vnov nad hmotu a nad moc každou v kruh. Tomb pravého je žití hmota hbitě. Jdi cnosti k Mogolu, nech zisku sítě! Pram lítosti zda z zoru splatí dluh? Má mládí plam ten, s vláhy usmíří tě krůpěje glóbem, v svatý stál-li vzruch! Vždy božský apot dál zbýt musí davu, a pokladnice mima genius. To v cnosti závdavek i důvod v podnět stačí. Na oceán! dí Flaccus. V plán, jenž víru, hrůz je pstrých pln, v neptunské plán brázdy. Značí to v idólu mez, ostrov pouť, výpravu v právu? Cirk lauru, galéra čím štěstí v navu?
Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...
Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu kdy, prismem encyclopaedismu též vše bob se sporý zdá, co svět, coloss či glób. Tak žití scéna díla klame v chvatu. Nech v luh mne spět dál zdání, mátu jenž cytissu má, kroku žeň, nard, z kob pracoven, boku hor tak dělník, sob ať znikne, třtinou Clio touhy van v dech klátí. Čím jabko aeolské v klín, trosky tam zřím circu charého; athletů chrám ké jméno šeptne chóru jich, dí, věští? Jsou slávy zuřivci jak milující. Zor jeden Cupido má, v kment, leč mstící! Má sidonský plášť rub, ať quiritt třeští!
Sycophantu.
Když Tyché na veslech svých výš tě vznese, jsi Icarus, vosk snadno změknout péra můž, sólu terč výš sune se, nač sterá v nebezpeč rada, kyn. Ó zrádné štěstí! Co přátel holdu přirovnáš, rci v tresti, nervu a podstatě i množství šera? Se stožár struď, hroz nótu efeméra leč, mrak jak Prokne dcí rozluku věstí. Dav bavit mní se, figura, děj jedno mu ké i němých postav zvyklým v dojmu ledno je na tlum, marionettů v lem scény v bědno. Zkušenost, schopnost, zkouška idólnosti, v sled rzí jsou, je nemineš bez zlosti. Netleskej ději, skon-li neznáš v dosti. Má příhoda dramatická vzchod, doklad i základ ve onyxu tragičnosti. Pád héra vymknutí jest z svoru cností. Katastrópha množství jest mravný rozklad!
Morálka v retu všech, leč pól...
Morálka v retu všech, leč pól vždy těká, rub extravagance jest, kapric víru! Cnost schopnost harmonii vstříc jít v šíru, lad žití, světa podpořit. Leč měkká hruď v temperament vlídný strastí leká se námah předem, neochvějný v míru svém ctný je v úkol, píli, pionýru nechť něhy podobá se za vzdor reka. Než druidem, můž kdos v líp mimem býti, byť pomocníkem i přítelem káry a oelem osy v pohyb z aspiranta. 5 Morálky códu výkon komedianta též v obvodu tkví; scény aedil jarý dál léna umu čím, v ethismu zbýti spirale má, jež v podmínění svítí.
Je těchou hérů hoře zřít...
Je těchou hérů hoře zřít, v rmut, bol vlastní, byť v illuse holé a sporé hávu! Hle, Mäeon sám ot krásy, v radu pol to, věštbu, tragičnosti v původ v slávu! Jen stesku svého hude caracol kdo stále v neúkoj, je tvrdší v navu, neoblomný, icarské skály v právu. Zda v chluchoty své vosk je, suna kol se bědných, děsných scény, v pohrdání čím cynik, stoik sebou, vděkem žítí a lénem, sinopský soud v zor kdy svítí, se dlouží, roste v prospekt v coilon v vlání, V nachv nach líc kam baffard, epikurejec skryje, Melpoma sceptrem v střep nestřídmý bije kdy. Praeceptorkou’s ó dámy poesie!
III. K volbě barev.
Memnone, stanz tvou chci zachytiti...
Memnone, stanz tvou chci zachytiti, v stesk lkáš co, v žalob příval, vzdech’ jsi v jas solu a nach hór v plání, role v zbytí čím slz, jež v výkon mistra stály s řas. Sibylly mysta dsku sem, strópha svítí tať v ní, děj prv faiblu vyprávěj žas též, legendu tragickou. Jasně zříti že v soucit vzúpěl’s v snění, něhy hlas. Přírody decorace v rmut tě hnula, či hérů velkých pradob zapomnění, a slávy želíš v šeř jich, jež se snula. Colosnou maskou Melpomy jsi v mžení, hruď, sluch pro její epopy pstré vření, hlas v pláč i vibraci scál příhod v vzpění. Mim v aether nesmírný’s. Skráň tvou nesmrtnost tknula.
Zlo malé velkým v onyx...
Zlo malé velkým v onyx tragického domu, jej uchop kobold Thalie, mim v masky.masky runurunu. Děj Uranie z všeho jak bez tuby by scény, Paphie též fraška známou byla. Prospekt ctného vše zjeví crecridu, plán přikryje látky oceanu tabule nesměrného přenosné osy v pouť a orgie. Paspartout, espartero scény sem, zástupci galantnosti scény, v plaše caprice, tirady, intrady vaše. Vnov namítáte: Co z Melpomy rtu, klam vše v sibylly krb záhadné jak, štětce lem její. – Lad velký kývej, taj. Kdo dělí všem tragédie žití part leč? 6 Zda v parci Pierra? Kou roli Orion, Cassiope v aether hrá? Kdo scény arangeur ves? Diespiter sám.
Dialog u pilastru vestibulu dómu Mus
Sycophant.
Hle, málo vděku, publicum, dav mívá, k autorů, mimů lauru. Výkonnosti, to její v zásluhu a odbornosti, námahy v pečeť. Důvod v vše zkad kývá? Tón krátkozrakému ať v soudu splývá zvěsť, verse jeho dej či Orcu v dostidosti, poroty Mína nález výtek sprostí nájezdů mistra teprv, flexe zívá. Questor (v mrak vos soudců a aesthetiků.)aesthetiků).
Vždy vkusu národa má svého ráz soudce, mu velké, jímající v žas málo; vše v normu, příklad, vzor, reguli as mistra nativita. Metrika sama kulhá, v boj ostruh krásy panorama, pstrých pólů, kmenů pych čím. Helas sklamá i Aona kde v zápas se, Gall, Albion – ké drama!
Hle, prchá Lesbie...
Hle, prchá Lesbie, čím pastýř v hoři její, pól Scythů, Daphnise a Pana od luhu dělí ji, ves touha planá blíž zvát ji, ve návrat se nepokoří. Se efeméry obraz stínem vznoří zda, holdem, plesem, trillu smíchem z rána kdy vzněl kraj, cíp ves luhu, strana, blah pram ký, kam v onyx jak líc vnoří. Kde křepčí kankán teď, spirále Mína jenž podobá se, kužel v dlaň měj slynná či klubka Pasiphy glób, háj stróphou který as plní v zvučnou stanz, ať zmlkne šerý a stiší víc se. Mistr komédie kdo její, Lydy jak je elegie? Bard tejský, Flaccus, Catul – –?! Chant jich věk žije!
Divadlo králů.
Colosné tapety divadla boha, pstré scény decorace svíjejte se, v řad a směru figur kývejte, hle, galerie postav Clio sloha! Spřež medus, menad osu táhnou v voj heroů dob a pólů v zvědy skoj. Vnov Lyaea zříš triomf v Gangu břeh v prah výčtu a počátek panorama pradoby v děj mlhavý, Nestor v spěch, skráň v sněhu Pirenny, Ulyss, sám fama. Tyranobijci pstří, leč Caesar v zvůle dech, Hanibal k Minotauru, králů v drama, Bourbon i Carnot. Doba různá klamá! Zda František též? – Ne, ten zbyl kdesi v snech!
Na troskách, patróno, tvé edice...
Na troskách, Melpomo, tvé edice, inscripse minimum lze překročiti v řad, suit počet, nestihnouti svítí leč látky vyčerpání směsice. V cti úhonu to kývá velice! Motivu determinace čím v zbytí? 7 Co znamená, se v výklad omeziti? Věž, aethru pleiona též, bosquett, police čtenáře, laika. Třikrát leč ó blah, encomiast, debutant kdo matky léna tragické, myst kdo tknul se její masky. Směj se, plaňplaň, thymele, kveť neumdlená sieclů řadou v ples a radost v tah nekonečnou, vždy v klubko bez otázky čím v conflict pstrý Gyg, otec děje, shonu ve revír suity v střet legionu? Toť mistr scénáře v mumraj směr k sklonu, hry, frízu, frašky. Io, revír jeho vlah!
Hle, kmenu v bok se budí dryada...
Hle, kmenu v bok se budí dryada, chant echo slouchá bucolský, sním, Pan v střet, závod Thalie plesá, menada, Aurory barvou maluje se plán. Kraj v dekoraci směnil se, se zdá, triomfu pilastrem se, alb herm v stan zdá řad a paprsků déšť, snění mzda, jak noci, ve smaragdný splývá lán. Snů komédie tvým ochrancem jest chór tragický, božský Pierr, v aether stádo beránků v roj jest mimy mými rádo. Jdu s rolí, arangeur jsem pantominypantomimy té idylské, pierott, skřítek slynný, fantom a contrfej pstrý scény v svor. Opona mhy výš v duhu! Io, saltomortale v zor!
Finale v omluvu proporce edice a fasciclu.
Pěl Pissánskou jsem stróphu, v věž jsem pram vždy pojednával, elegickou stanci též punčoškovou, Cynthie v eleganci a jiný etudy též pendant v lem. Idea, plán a schema, dě, flectoval rtem i figurou obrazce v eclatanci jsem v idól tirage, pól aroganci vzdálen, jsem analysoval v kruh látek snem. Po paměti zda edice ta psána? Jak předpis mistrovství Aristophana zní fabule, kyn, rada ves ať planá. Conexe regulí, ferulí v shodu ká výkonnosti umu. Logika códu je maxim v prah, rhetora v svoru v bodu v sled, pathos, druhém. Nehledej leč módu v léno, jež dokonalým v dob šer bylo! Um Aisopa čím? Leč genre faiblu v dílo!
K degeneraci vkusu.
V tom systém, degenerujete vkusu výš doby a niveau productu oceny debutů chválou neshodných, chic týž v všem, intriganti soutěže tož scény. Bludička kolísavá soud chví v tíž a křepčí publica pak, zavedený encomiast stádu podobá se spíš, jež nemá pastýře ni vůdce v špic, zmýlený. Dle plodu poznáte je... Evesprid zda žeň to zlatá. Soudu, mnění proč rozchází se jich? Kaviár žďají, koření přílišné kés vtipu, za to majímají, žďá scelett techniky je faiblu. V mžení čím Bacchos v pouť byl v pól, v soud skojen, syt? Jsou abonováni na model krásy v zmdlení? FIN.
8 Tableau de matineè fasciclu a livraisonu
z serie a řady pleiony suplementární a pleiony monocyclid a mistrovských edicí sonett. a inscriptivních:
I. Thaliiny retirace a persiflage tragické: Ó božská kulisnice krásy... Hle, v kořán Haemu brána... Ó mythů věže, legend z retirací... Jak Pierra klne... Ký model tragičnosti... Accreditujte scény dialog... V proudu díla. Onyx travestie a její rek. Rozsudek i poznání odbornosti. Zpět k fíku, přírodě... Epilog kruhu a cyclu hudby smíchu menady.
II. Jak se zmij menady směje: Nápis na sargofag mima. Phyllis se směje! Zlato a umění. Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu... Sycophantu. Morálka v retu všech, leč pól... Je těchou hérů hoře zřít...
III. K volbě barev: Memnone, stanz tvou chci zachytiti... Zlo malé velkým v onyx... Dialog u pilastru vestibulu dómu Mus. Hle, prchá Lesbie... Divadlo králů. Na troskách, patróno, tvé edice... Hle, kmenu v bok se budí dryada... Finale v omluvu proporce edice a fasciclu. K degeneraci vkusu.
E: av; 2004 [9]
Bibliografické údaje

Nakladatel: Avanturní kabinet etické rekreace; Mráz, Stanislav; Rokyta, Jan
(Avanturní kabinet ethické recreace. - Nákladem dílny autora. Tiskem J. Rokyty v Praze.)

Místo: Praha

Vydání: [1.]

Počet stran: 8