Nápis na sargofag mima.

Stanislav Mráz

Nápis na sargofag mima.
Byl’s maska, runy její měl jsi v líci. U tvého sargofagu Thalie sedí, lká, teskní: Cíl ký větší snil jsi zvící, úmysl pojal’s stihnout jej. Víc nedí pro smutek nesměrný. Ne eurus hřmící víc krajem vlá, ne špicí v kmentu hledí výš k aethru sosna v sněhu, pram hle bdící dál spěje v chantu vln, stróph k odpovědi. Člun rybáře tam Cerbera snad v prám se dlouží. Ověnčené bloudy svésti mní za obol snad, ryk salv jimž vše štěstí byl, tyrany své discipliny v tresti, olovu, medu, šminku propůjčili již rys, by v Creusy rounu jak, se sžehli v chvíli? Za roli, jinou v Aid snad smění v cíli!
Básně v knize Thaliino breve v sonetech:
  1. O božská kulisnice krásy...
  2. Hle, v kořán Haemu brána...
  3. Ó mythů věže, legend z retirací...
  4. Jak Pierra klne...
  5. Ký model tragičnosti...
  6. Accreditujte scény dialog...
  7. V proudu díla.
  8. Onyx travestie a její rek.
  9. Rozsudek i poznání odbornosti.
  10. Zpět k fíku, přírodě...
  11. Epilog kruhu a cyclu hudby smíchu menady.
  12. Nápis na sargofag mima.
  13. Phyllis se směje!
  14. Zlato a umění.
  15. Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...
  16. Sycophantu.
  17. Morálka v retu všech, leč pól...
  18. Je těchou hérů hoře zřít...
  19. Memnone, stanz tvou chci zachytiti...
  20. Zlo malé velkým v onyx...
  21. Dialog u pilastru vestibulu dómu Mus
  22. Hle, prchá Lesbie...
  23. Divadlo králů.
  24. Na troskách, patróno, tvé edice...
  25. Hle, kmenu v bok se budí dryada...
  26. Finale v omluvu proporce edice a fasciclu.
  27. K degeneraci vkusu.