Phyllis se směje!

Stanislav Mráz

Phyllis se směje!
Phyllis se směje v šeři háje snětí Phoibova; ji stihat mníš, se tratí pták brázdou pole prchající v změti. Viz, bílou hruše korou v loubí pláti! Dci pěje Terea, se družka rděti musí, v trill stance písně umlkati. Já želet musím, pathu v bouř moh’ tkvěti já s křeslem sklížen, v dómu Thalie lkáti. Já oveslené neznal Cynthie děcko, blud, fantaisie, sen tam vlálo všecko, výpočet illuse v cíl vnov, vtip holý. Požitek v volném pro třesk kopí v poli, lesk přilb nepravých nechal jsem, teď códu zřím skutečnosti obnaženou shodu v vděk bezprostřednosti. Čím rek mi v kata roli! 4
Básně v knize Thaliino breve v sonetech:
  1. O božská kulisnice krásy...
  2. Hle, v kořán Haemu brána...
  3. Ó mythů věže, legend z retirací...
  4. Jak Pierra klne...
  5. Ký model tragičnosti...
  6. Accreditujte scény dialog...
  7. V proudu díla.
  8. Onyx travestie a její rek.
  9. Rozsudek i poznání odbornosti.
  10. Zpět k fíku, přírodě...
  11. Epilog kruhu a cyclu hudby smíchu menady.
  12. Nápis na sargofag mima.
  13. Phyllis se směje!
  14. Zlato a umění.
  15. Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...
  16. Sycophantu.
  17. Morálka v retu všech, leč pól...
  18. Je těchou hérů hoře zřít...
  19. Memnone, stanz tvou chci zachytiti...
  20. Zlo malé velkým v onyx...
  21. Dialog u pilastru vestibulu dómu Mus
  22. Hle, prchá Lesbie...
  23. Divadlo králů.
  24. Na troskách, patróno, tvé edice...
  25. Hle, kmenu v bok se budí dryada...
  26. Finale v omluvu proporce edice a fasciclu.
  27. K degeneraci vkusu.