Phyllis se směje!

Stanislav Mráz

Phyllis se směje!
Phyllis se směje v šeři háje snětí Phoibova; ji stihat mníš, se tratí pták brázdou pole prchající v změti. Viz, bílou hruše korou v loubí pláti! Dci pěje Terea, se družka rděti musí, v trill stance písně umlkati. Já želet musím, pathu v bouř moh’ tkvěti já s křeslem sklížen, v dómu Thalie lkáti. Já oveslené neznal Cynthie děcko, blud, fantaisie, sen tam vlálo všecko, výpočet illuse v cíl vnov, vtip holý. Požitek v volném pro třesk kopí v poli, lesk přilb nepravých nechal jsem, teď códu zřím skutečnosti obnaženou shodu v vděk bezprostřednosti. Čím rek mi v kata roli! 4