10. Ač nám’s, máti! zakrývala

Jan Květoslav Chrastecký

10.
Ač nám’s, máti! zakrývala
Ač nám’s, máti! zakrývala
Svého narození den, Přec jsem já to vyskoumala Již předešlý týhoden, Abych Tobě, co teď cítím v duši, Přáti mohla, jak na dceru sluší.
Cítím sice, co mám přáti, Ústa teď oněmila, NevímNevím, kde tu slova bráti, Bych cit svůj vyslovila; Však Ty, drahá, milá máti! VíšVíš, co chci a mohu přáti. Že tě ráda mám, ó máti! Již jsem často řekla Ti, 23 Pán Bůh rač Tě zachovati, Kéž Ti za mě odplatí; Kéž Ti mohu věnce plésti Z poslušnosti k Tvému štěstí!