19. Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,

Jan Květoslav Chrastecký

19.
Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,
Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,
Krátké jen, však srdečné; Zplniž je Pán smilování, An zná srdce povděčné.
Žití Tvé, co potok tiše Viň se v brezích květnatých, V jehož šum se mísí s výše Tóny pěvců pernatých. Ó, kéž nikdy v černé mraky Nebe Tvé se nehalí, Ó, kéž nikdy Tvoje zraky Žalostí se nezkalí! Vůně kvítků blaž dny Tvoje A je zmnožiž světův Pán, Všecky dej Ti dary svoje – Mír Tě uveď ve svůj stán! (Bratrovi neb příteli.)