40.
Vítej námnám, dni! vítejvítej, jasná záři
Vítej námnám, dni! vítejvítej, jasná záři
Vstávající zory růžové!
Slasti, jež se smějí s našich tváří,
To jsou Vaší ruky darové.
Proto znětezněte, struny, libě zněte,
Jako kvítím vánkův šumný těk,
Naši slasť a vroucí přání chvěte
Tomu, Jehož všickni ctíme, v vděk.
Blahý, koho Božstvo vyvolilo
Z středu synů k službě posvátné,
Koho v mládí růžném posvětilo,
Aby pravdy hlásal nezvratné.
Blahý, jenžto vlasti drahé žije
A se jejím synem s chloubou zve,
Zdvojenou mu slastí srdce bije,
Bůh mu otcem, vlasť mu mátí je.
Jako skála v moři ve zbouřeném
Vzdoruje vln zpurných nátokům:
Tak on stojí – v nebi ozářeném
Zraky bloudí na vzdor útokům.
69
A kdo vznešený ten, jenjenž si klestí
Mocnou rukou takotakto dráhu svou?
Mistře! na Tebe se smálo štěstí
A Ti přálo slávu všelikou.
Předůstojný Mistře! není zlata,
Ani stříbra, ani stkvostů nám,
Jenom srdce, vřelou láskou k Tobě zňatá,
Můžem přinésť k jmeninám.