41. V duších našich vždycky vzešel

Jan Květoslav Chrastecký

41.
V duších našich vždycky vzešel V duších našich vždycky vzešel
 Cit horoucí vroucnosti, Kdykoli jste přes práh vešel Naší do společnosti. Kvítko zroste, též odkvete, MocNoc zachvátí jasný den; Vášně zhynou v tomto světě, Zhyne vše co plachý sen: Avšak žáků Vašich láska Svatým citem žhoucí vděk Zůstane vždy svatá kráska I pro dospělý náš věk. 70 Přijměte, vzácný o Pane! Vděčný srdcí našich cit; On v nás vláti nepřestane, Nám co srdce bude žít. U prostřed svých zdárných dítek V blahé, sladké tichosti Krásný rozviň Vám se kvítek Vítaných všech radostí. Květné zdraví, hojné štěstí Rač Vám přáti tento svět; V rozkoš Vás osud rač vésti, Vůni svou kde šíří květ! Pak po dlouhé pouti zemské Vám ať ráčí Bůh věčný Otevřít brány nebeské V slávy ráj nekonečný! – (Učiteli.)

Kniha Listy vděčnosti, lásky a přátelství (1864)
Autor Jan Květoslav Chrastecký