45.
Ač jsem vzdálen, přece lásku
Ač jsem vzdálen, přece lásku
Srdce tajiť nemohu;
Vždyť i ptáče svého hlásku
Pozdvihuje ku Bohu,
An je stvořil. Za to vzdává
Díky Tvůrci zpěvem svým;
Tak i Vám mé srdce dává
Důkaz lásky přáním tím.
74
Vy jste, milá máti! měla
Péči o mou němotu;
Když mne síla opouštěla,
V sen upěla dřímotu.
Ó, jak jste vždy, přepečlivá!
Každý krok můj stražila,
Lehkomyslnosť by divá
Mravů neporušila.
Semnou rostla Vaše starosť,
Semnou Vaše snažení,
Aby outličká má mladosť
Netrpěla skrácení.
A za tato dobrodiní
Nevděčným bych býti měl?
To ať nezdárníci činí,
Ten já nejsem povrhel.
Vděčným tedy srdcem Boha
Žádám Svrchovaného,
Vám by časů ještě mnohamnoha,
Popřál zdraví stálého.
Radosť ať se na Vás směje
V každém oka mžiknutí,
Do srdce ať radost leje
Každé mysli pohnutí.
75
Radosť zbudiž Vás hned z rána,
Radosť sladiž každý den,
Radosť buď Vám sluncem dána,
Radostný buď i Váš sen.
Radosť provodiž Vás všadyvšady,
Kam se noha obrátí,
Z vzdálí ať se od Vás tady
Všecka žalosť odvrátí.
Tak tu v radosti a ctnosti
Dnové Vaši uplynou,
Ach, a přec, ač pozdě dosti,
Pro mne brzy pominou.
Radostné pak na věčnosti
Budiž naše sejití!
Tam Váš v stálé blaženosti
Budem svátek slaviti!
(J. Hübl.)
(Strýci.)