Zapomeň a nezapomínej!

Augustin Eugen Mužík

Zapomeň a nezapomínej!
K čemu vzpomínati? Všecko prošlo již, vytrpěny strasti, křivdy odpuštěny, rány scelují se stále blíž a blíž, hlava muže sdřímne na ňádrech své ženy. Jakže zapomenout? Na to vše, co nám drahým bylo, svatým, zač jsme rádi mřeli? Tomu z muk těch v srdci vztýčili jsme chrám, bychom v upomínkách na věky v něm dleli. [15]