Světlo.

Augustin Eugen Mužík

Jeť světlo v duši člověka tak mohutné,vše ozářivé, to přímo z nebe přitéká, a vodí nás přes žití divé do touženého daleka. Ač pravda jest, že vášní proud jej často chvíli zastřít může, však v jeden srdce pevný kout, kam světlo to se tulí úže, ta tma nemůže proniknout. Tam předsudky i pýchy žár na jalové se kapky taví, však za lidskosti malý dar Bůh rád s tím srdcem porozpráví, a nenechá je klesnout v zmar. A toho světla skvělý jas zřít může, kdo se v sebe noří, kdy dík mu šepce druhý hlas, i slepec, který marně touží zřít milých dětí zlatý vlas.

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

471. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘELUDY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Rozhled. (Beneš Metod Kulda)
  3. ÚVOD. (Jan Daniel Korvín)
  4. Znělky. (Vilém Ambrož)
  5. VEČER (Růžena Jesenská)
  6. None (Ferdinand Tomek)
  7. Výkřiky. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Neodsuzujte pěvce hned, (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. „Ty jsi Petr, to jest skála.“ (Beneš Metod Kulda)
  10. 13. Jsme my předce při všech vědách bědci; (František Sušil)