Nad hnízdem.

Augustin Eugen Mužík

Nad hnízdem.
Až budeš přijdouc v sady s prvním jarem hnízdečko hledat ve úkrytu starém, nebudeť více – čisté dřív a milé, však u nohou ti leží – shnilé. Cos doma dlela u teplého krbu, rval v sadě vítr zuboženou vrbu, a našed hnízdo, jež svým srdcem hřeje, je strhnul v smíchu do závěje. My v hnízdo to jsme naděje své kryli jak ptáci vejce v obal sněhobílý, ty jdi, a hnízdu, jež víc nezahlednu i za mne věnuj slzu jednu. Jde láska, plačky sbírá svoje dary – zde černý vínek a zde kroužek starý, tam v sadě najde hnízdo pokažené a u něho dvě srdce vytržené. [14]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík