Zvedni ho, zvedni!
Bez přítele, neoželena, bídná.
Antigona.
Dřív neklesej, než stoupíš do mohyly,
ku pouti hrozné napni síly slední,
tvůj padá kříž a do prachu se chýlí –
zvedni ho, zvedni!
Vím, jak jest těžký! Čest tvá na něm vbita,
ve mdloby hodině ty na ni vzhledni,
viz, kterak krvácí! Kříž steré rány čítá –
zvedni ho, zvedni!
Plač nad sebou! Má noha za tvou kráčí,
má duše zří, jak slabší jsi den ke dni,
a slzami tvé svaté stopy máčí –
zvedni ho, zvedni!
Já napřed půjdu, vyhledám ti boha,
by krůpěj rosy slal ti o poledni,
a dříve zkrátil muka tvoje mnohá –
zvedni ho, zvedni!
[15]
Hle, na Golgatě Smrt již čeká tebe,
jen směle výš, zrak nezakrývej před ní,
jeť nešťastným a čistým dáno nebe –
zvedni ho, zvedni!
Dřív neklesej, než vstoupíš do mohyly,
vítězství – hanba – cesty neznám střední,
tvůj padá kříž a do prachu se chýlí –
zvedni ho, zvedni!
16