*** Ach ustaň ve své věčné nenávisti!

Augustin Eugen Mužík

***
Ach ustaň ve své věčné nenávisti!
Ach ustaň ve své věčné nenávisti!
Či v srdci mém jak sopka vypáleném údajů hrozných nepřátelským plenem chceš ještě zradu čísti?
Zda přísahy jsem strhal o své vůli, či zdali jiné nadpozemské moci jak slunce poledne a temno noci nás navždy roztrhnuly. Má duše mdlá je, na smrt dána celá, mé srdce očistec je bez naděje, když ty, jíž křídlo chlad mi v rány věje jsi z něho uletěla. Pro mne nic více v širém světě není, a kdyby z prachu bůh mne zvednul v nebe, já nazpět šel bych, hledat jenom tebe a tvoje odpuštění. [20]