Pojď, nech mne zírat...

Augustin Eugen Mužík

Pojď, nech mne zírat v tajemný svůj zrak, jak moře hloub tam tmavě azurový, kde vše má božské nevinnosti znak, z níž ruka boží tvoří vesmír nový. V něm tmí se mír a září lásky svit, a plynou tiché myšlénky a dumy, v něm vidím s bázní důvěru se chvít a vlny života, jak na dně šumí. Kdy čelem jasným náhlý projde stín, já čekám v bázni nad tebe se chýle jak hvězdář, který hledí v noci klín, kdy zas mi vzejdou hvězdy lásky bílé.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

477. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lásce. (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Hvězdy. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Buď svatý mír v tvých prsou... (Josef Václav Sládek)
  4. Hellas. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  6. Život. (Ludvík Lošťák)
  7. Moře. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  9. Mistrům české znělky. (Josef Kuchař)
  10. Večer. (Hanuš Věnceslav Tůma)