Jeť odvěký trud...

Augustin Eugen Mužík

Jeť odvěký trud....trud...
I smutno i teskno! M. Lermontov.
Jeť odvěký trud nám v život dán a bolest srdci za kolébku. Nouze a stesk s námi obývá stan, prach všednosti lehá nám na naši lebku. Ve svět-li vkročíš, v to bludiště tmy, kde každý jen za ziskem pádí, kde každý jen pro sebe živořit smí, již smějí se tobě staří i mladí. A stvoříš-li lásky blažené chrám, a ctíš-li jak boha člověka duši, tu se chrám sřítí, a sám a sám životem kráčíš, kde všickni jsou hluši. Tak spěješ ku hrobu – pohledni zpět uvidíš život – posměch chladný, uvidíš života zmrhaný květ, a z něho prospěch – žádný, ach žádný. [81]