Dlouhá noc.

Augustin Eugen Mužík

Dlouhá noc.
Ta noc tak dlouhá jak život bídný, blah, kdo v ní může pokojně spát, blah, komu v rány věje sen vlídný na chvíli alespoň líbezný chlad! Tmy srostou nad ním v zapomenutí, v němž s pevným klidem volno mu spát, muž s ženou v jednom spí obejmutí, ač muž ten churav a žena má hlad. Vlas pad’ jí v ňádra, jež zimou stydla, černý jak noc, v níž volno jim spát, nad nimi láska rozpjala křídla – kdo by jim většího štěstí moh’ dát? Ta noc tak dlouhá jak život bídný, blah, kdo v ní může pokojně spát! Mne, až já jednou padnu v sen vlídný, nebuďte, nechte mne na věky spát! [93]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík