Večernice.

Augustin Eugen Mužík

Večernice.
Ó hvězdo západu, jež slunce smutný hrob samotna střežíš svojí září skvělou, jenž přátelstvím všech družek pohrdáš, ó jak jsi velkou, slavnou, smělou! S tvých zlatých hrotů padá paprslek na spící zem, jež jak jen den se sseří si hledá místo k spánku tichému a noci krásu jen dle klidu měří. Jen básník s tebou bdí a ty mu díš: ,Sviť jako já vždy čistým, plným žárem, v před kráčej tmou a zhrdej soustrastí a buď vždy svěží v onom světě starém!’ [112]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík