Tichá noc.

Augustin Eugen Mužík

Tichá noc.
Tichá noc – po širošíré pláni ani ruchu nezřít, leč že časem pozdní pták se smutným ozve hlasem, leč že vítr těžké listy sklání. Bez ohlasu květ i rosa padá na mlčící, zahalené luhy, že bys viděl, jak se spánek tuhý lehce jako peří k zemi skládá. Měsíc jako rosy krůpěj bílá leží v květu nebes; jeho záře splývá dolů v lesknoucí se páře, rubášem zem spící obestýlá. A jen zvolna člověk tudy kráčí, jak by tajná tíž mu v cestě stála, jakby noha rosu střást se bála, slzami jež jeho nohu smáčí. [124]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík