Svit luny.

Augustin Eugen Mužík

Svit luny.
Svit luny, skví se nad zemí, tak čistý, mírný, vytoužený, jak vlhkým okem svitající zář lásky z duše čisté ženy. Tím svitem luny vidím kraj jak v sladké touze proměněný, a srdce muže – mohlo to by odolati lásce ženy? [128]