Jabloň.

Augustin Eugen Mužík

Smutnou jabloň vraždí žár v kamenitém, pustém poli, jabloň marně, tušíc zmar, ohlédá se po okolí. Nikde nezřít spasný mrak, jenž by deštěm oblil kořen, zdáli jen sem vane pták zvolna, jakby vedrem zmořen. Na koruně usedne, těžká křídla smutně svěsí, pak se opět pozvedne, pryč se beře v stinné lesy. Nelkej, syrá jabloni neslyšným a tajným hlasem, smrt tě předce dohoní, vedrem, hromem nebo časem. Nejsi sama v světě tom, na niž tíha kletby padá, mnohé srdce sdrtí hrom, mnohá hlava časně svadá. Mnoho ještě obětí vyžádá si souboj žití, než se země v prokletí v rez a prach a bláto sřití.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

772. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  2. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  3. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  4. V PODVEČER (Antonín Sova)
  5. Řada trpných stromů v lijavci (Hermor Lilia)
  6. DEN. (Jan Červenka)
  7. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  8. KRAJINA ČESKOMORAVSKÉHO POHOŘÍ (Antonín Sova)
  9. LISTOPAD. (Josef Svatopluk Machar)
  10. neunikneš (Stanislav Kostka Neumann)