DEN.

Jan Červenka

Jak olověná tíže k zemi padá žár sluneční na stráně, lesy, lada. Pod nohou chodce prach se pozvédá. Na kmenu, který stářím juž je lysý, sněť suchých listů smutně dolů visí. Žár sluneční, kam oko dohlédá, jak olověná tíže k zemi padá. Se stromů všade suché listí padá na sprahlou cestu, pod níž tráva svadá. Jen pták neb motýl vzduchem kmitne se. Nad vrchem, který k obzoru se zdvíhá, vzduch ohnivý jak zlatý prach se míhá, a kde jen kmenem ruka zatřese, se stromů všade suché listí padá. Tu člověk rád v stín na břeh vody padá, kde v keřích ptáků družina dlí mladá, kde chlad a vůně vane z rákosí. Klid hrobový leh’ na pole i lada, zem sprahlá jest a tráva na ní svadá, ni krůpěj jediná jí nezrosí. Tu člověk rád v stín na břeh vody padá!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

202. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  2. Na pusztě. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  4. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  5. TUCHA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ITALSKÁ PODZIMNÍ. (Karel Červinka)
  7. NA PRŮSEKU. (Alois Škampa)
  8. Letní myšlénka. (Antonín Sova)
  9. Park z rána. (Jan Červenka)
  10. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)