NA PRŮSEKU.

Alois Škampa

Jaro dýchlo plno vděku v zádumčivý les, jasným vzduchem na průseku krouží první motýl dnes. Na cestě, jež vláhou deště svítí zalita, z vlhké hlíny vidět ještě koleje i kopyta. Ráno tudy pošta jela, trubkou zvučel háj – teď je vůkol pusto zcela, samota a tichý ráj... Slunce plá již plno síly holým stromovím, kukačka se ozve chvílí z mýtě hlasem kovovým. Syrová a smolná vůně nasycuje vzduch; nad úžinou lesní tůně víří hejna zlatých much... U skal vrší mladé břízy cudnou svoji běl, sladká manna jarní mízy slzou kane z jejich těl... Páví oko na nich pije a kam odlétá – pel a úsměv poesie nese odtud do světa!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

385. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  2. POSLEDNÍ PROCHÁZKA PARKEM V L......*) (Jaroslav Vrchlický)
  3. JARNÍ VEČER. (Adolf Červinka)
  4. DEN. (Jan Červenka)
  5. Na pusztě. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  7. 6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu, (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  9. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. JARNÍ DÉŠŤ. (Karel Červinka)