NA PRŮSEKU.

Alois Škampa

NA PRŮSEKU.
Jaro dýchlo plno vděku v zádumčivý les, jasným vzduchem na průseku krouží první motýl dnes. Na cestě, jež vláhou deště svítí zalita, z vlhké hlíny vidět ještě koleje i kopyta. Ráno tudy pošta jela, trubkou zvučel háj – teď je vůkol pusto zcela, samota a tichý ráj... Slunce plá již plno síly holým stromovím, kukačka se ozve chvílí z mýtě hlasem kovovým. 54 Syrová a smolná vůně nasycuje vzduch; nad úžinou lesní tůně víří hejna zlatých much... U skal vrší mladé břízy cudnou svoji běl, sladká manna jarní mízy slzou kane z jejich těl... Páví oko na nich pije a kam odlétá – pel a úsměv poesie nese odtud do světa!