OPUŠTĚNÝM.

Alois Škampa

OPUŠTĚNÝM.
Mně není jedno, jak se druhým děje a jaký mají osud na zemi; já v nitru svém tu cítím se všemi, a nikdy nezní zpěv můj bez naděje. 92 Když milencům se zardí obličeje – i já se kochám jejich růžemi, však soustrastně má píseň oněmí, když srdcem jiného zde bolest chvěje... Tak jeden cit mne stejně ku všem víže, a jenom ti, kdo v teskné samotě se zřekli světa, ze všech jsou mi blíže. A k nim tak rád se hlásím vzpomínkami, sám osiřev tu ve svém životě, by přec jen věděli – že nejsou sami.