U KOLÉBKY.

Alois Škampa

U KOLÉBKY.
Ach, modré oči mého synka, jak rád se do vás pohroužím! Vy mladosti jste upomínka, já k ní se u vás roztoužím! Tak jako vás má žena milá v sen líbezný teď uhýčká: tak před lety mne konejšila má dobrá, zlatá matička! Tak otec můj se jednou díval v mých očí jasné hvězdičky a kolébavku u mne zpíval, když byl jsem ještě maličký... Však vyrostl jsem, jako jiní, a nezůstal tu v světě sám: hle, také já jsem otcem nyní a rozmilého syna mám! 37 A líbám jeho rtíky rudé a stlávám jeho postýlku a přemítám: co z tebe bude, až dospěješ, můj andílku...? A tajím dech, když blaze spinká, snů zlatokřídlých váben hrou – až modré oči mého synka zas v úsměvu se otevrou! 38