IDYLLA V ZIMĚ.

IDYLLA V ZIMĚ.
Hle, v údolí je všecko zasněženo, a hustá mlha padla do strání... Zda láska před zimou nás ochrání? Jak je Ti v srdci, moje plachá ženo? Tam venku vichr vzteká se a blázní, a niva trne v mrazu lednovém – však nám tu blaze doma pod krovem a v jizbě máme teplo, jako v lázni... Vijúúú – fifúúú – jak Meluzina kvílí! I ať si kvílí! Házím na oheň klest borovou – již plá jak pochodeň – – a smutný pláč hned pozbývá své síly... 29 Tam venku syčí vzduchem chumelice, doklapal v lese Kokrháčův mlýn, a řeka pod ním ztuhla jako cín: jen můstek značí cestu do vesnice. A zde já hledím, jak Tvá ruka šije na dětskou čapku zdobná poupata – – a duše má je tolik bohata modlitbou míru, květem poesie! Zde každá chvilka pro mne půvab chová, již po Tvém boku šťastně trávit smím, z mé lulky volně stoupá modrý dým, a z krbu dýchá vůně jalovcová... Pes někdy škrábe na zamčené dvéře, slyšíme nahlas tikat hodiny – však v duchu zříme obraz rodiny, a snění naše k polibkům se béře – – – Ó, nechať venku vše jest zasněženo, ať mlha padá v dol i do strání: nás anděl lásky jistě ochrání! Pojď, dej mi ruku, moje zlatá ženo!