NÁVRAT.

NÁVRAT.
Nebe tak vysoko, země tak nízko, cit je tak hluboko, láska tak blízko! 26 Mládí ruch bouřlivý klidu mi nedal, toužil jsem po štěstí, všady je hledal. V dálku mne volalo z tajemných skrýší, slávy mne přeludem lákalo k výši. Šel jsem, jak zmámený, za stopou skvělou, a zatím utratil mladost svou celou... Chtěl jsem až k výsostem – letěl tam darmo, zklamán se navracím v pozemské jarmo. Ty hvězdy na nebi s čarovným leskem, chladně se jiskřily nad mojím steskem. Vracím se do prachu, v malý svět lidí, všední jen obzory stezka má vidí. Duch můj se rozžehnal s orlími křídly, nízko, jak chocholouš na hrudě sídlí. Nyní v mém životě vše je tak prosté, má touha uhasla, a klid můj roste. Štěstí já nalezl, kvetlo tak nízko: k Tobě, můj anděle, měl jsem tak blízko!