V PRVNÍM BOJI.

Alois Škampa

V PRVNÍM BOJI.
Co se stalo? Jak úsměv rána rdí se tvé líčko, zrak se skví – poprv jsi, dítě, zamilována, znám tvoje sladké tajemství! Znám je a vím též, jak se ti děje: srdce máš plné, samý květ, hlavička ale bázní se chvěje – co tomu, probůh, řekne svět?... Nad mladou vášní rozum tam reptá, váže snům křídla do svých pout – zdaž ale touha, která se neptá, bude ho chtíti poslechnout? 12 Nekal si strastmi oblohu jasnou, na lidi nedbej, na řeči; věř jenom srdci, a budeš šťastnou – láska je blaho nejvěčí!