LÉTO.

Alois Škampa

LÉTO.
Sen jara odletěl, a ze střevíčků děcka již země vyklouzla a v pannu odrůstá – hle, v růže rozvíjí se krása její všecka, neb léto rozkošné ji dechlo na ústa! Zas listnatým chocholem se v lesích duby plní, a vrkot doupnáka z jich korun zaznívá, zas moře obilná se větrem v lánech vlní, 59 a s nebes modro plá, div oči neoslní, kam červen vítězný svou záři rozlívá... Pruh mezí osypán je kypře douškou vonnou, a šípky v úvozech zas rudý mají květ, a role v chrpoví a vlčím máku tonou, a na sta skřivanů je slyšet z výšky pět – – ó, sladko tušiti, co každý z nich si hvízdá: že čeká rodinu tam dole v klínu hnízda, kdes v jamce pod mezí, kde věrná samička mu hlídá, vyhřívá a chrání vajíčka... Co vůně ve vzduchu, kdy z rána slunce vstává a květin poupata svým žehem otevírá! Co rosných démantů se nivou rozblýskává, kam zrak tvůj okouzlen se v snění upírá! Je vábno zahledět se v zelený rám polí, kde žito vymetá své první klasy ven, je rozkoš, zatoulat se k lukám do údolí, kde sečou trávu již, kde bílí táhnou voli již prvý sena vůz, jenž po vrch nakupen... A v horku rostoucím jak poledne se blíží – hlas hudby podivné se vzmáhá po zemi, hned piští diskantem, hned v basů hloub se sníží, však stále, sterými se třese písněmi: to frčí kobylka, to cvrček s meze pěje, to čmelák bručivý se v pampelišce chvěje, a s bzukem v jeteli se honí roje včel – – ach, celý orkestr se krajem rozzvučel! Však ještě vábněji zve toulka šerým lesem kol tůní lesknavých, kde dřímá stín a chlad... Zde utiš srdce své, když nahlas bije plesem, zde léto živoucí tě potká, plno vnad! 60 Jde vstříc ti pěšinou, má lehké šaty bílé a klobouk slaměný a vranný pod ním vlas: zda, hochu, odoláš té čarující víle, kdy stane před tebou – u toužného cíle – a vlídně osloví tě drahý její hlas?... Jak jiskra ohnivá ti rozkoš zachví rukou, když hebkou stiskneš dlaň, a slova oněmí a vše kol utichne, jen vaše srdce tlukou a do dna prodchnuta se cítí růžemi – – – Ó, šťastní, přešťastní na širém božím světě, kdož jste si určeni: ó, milujte se v létě, než květu vašich snů se dotkne první mráz, než jeseň cizoty se vplíží mezi vás!
Básně v knize Poslední květ:
  1. ČERVÁNKY.
  2. RŮŽE.
  3. ZA ODLÉTLÝM SNEM.
  4. PÍSEŇ MÁJOVÁ.
  5. SÁM.
  6. V PRVNÍM BOJI.
  7. JARNÍ MODLITBA.
  8. POSELSTVÍ.
  9. ZA ŠTĚSTÍM.
  10. PODZIMNÍ SLUNCE.
  11. TAJNÁ LÁSKA.
  12. SETKÁNÍ.
  13. ČARODĚJKA.
  14. SLIB.
  15. PÍSEŇ SVATEBNÍ.
  16. DÝM.
  17. NÁVRAT.
  18. VYZNÁNÍ.
  19. OTÁZKY.
  20. IDYLLA V ZIMĚ.
  21. PÍSEŇ.
  22. BOHATSTVÍ CHUDÝCH.
  23. PO LETECH.
  24. V BOLESTI.
  25. U KOLÉBKY.
  26. PŘÁNÍ.
  27. JESEŇ.
  28. KDYŽ VŠECKO KVETE A ZPÍVÁ.
  29. NA SLATINĚ.
  30. OBLAKA.
  31. ZDÁNÍ.
  32. POD SNĚHEM.
  33. LETNÍ VZPOMÍNKA.
  34. ZÁPAD.
  35. V PRVNÍM SLUNCI.
  36. ZAPADLOU STOPOU.
  37. NA PRŮSEKU.
  38. ZIMNÍ KRAJINA.
  39. U LESA V BŘEZNU.
  40. ZIMNÍ SLUNCE.
  41. LÉTO.
  42. ČÁRY.
  43. V PROSINCI.
  44. JARNÍ NEDĚLE.
  45. HOŘEC.
  46. U LOMU V LESE.
  47. KONEC ZIMY.
  48. Z RANNÝCH POTULEK.
  49. V DOUFÁNÍ.
  50. V ODEVZDÁNÍ.
  51. POSLEDNÍ PARNÍK.
  52. V CHUMELICI.
  53. SLZE.
  54. VZPOMÍNKA Z CEST.
  55. NA OŘÍŠKY.
  56. PRVNÍ LET.
  57. VE STARÉM HNÍZDĚ.
  58. OPUŠTĚNÝM.
  59. O DUŠIČKÁCH.
  60. V ČERNÝ DEN.
  61. SNĚNÍ.
  62. V LOUČENÍ.