KDYŽ VŠECKO KVETE A ZPÍVÁ.

Alois Škampa

KDYŽ VŠECKO KVETE A ZPÍVÁ.
Jakby se kraje dotekla vidina štěstí lepá – zima se náhle ulekla, k odletu křídly třepá, led puká s jezer, pláče sníh, pupence raší na větvích: jaro nám na dvéře klepá... 41 Zahrady a lesy i kde jaký lán – vše mu otevírá náruč dokořán, kvete opět jíva, skřivan zase zpívá, líbezně jak dívčí oko blankyt se k nám dívá! Teplem se třese jasný vzduch, slunce kam úsměv hází, divokých šplouchá kachen ruch rybníkům kolem hrází. Z mechu se v hájích vypnuly stříbrné zvonky bledulí: jaro nám do dvéří vchází... Rozmilý ty zjeve, touho tisíců, co svět na tě čekal dlouhých měsíců – slyš, jak tone v plese, že mu dlaň tvá nese haluz míru kočičkovou s heslem: Radujte se! Kde jaký stařec, vyhřívá na slunci bedra chromá, veselý nápěv zachvívá babičkám zase rtoma; vlašťovky táhnou v rodný kraj, na křídlech nesou štěstí – aj! – jaro je u nás již doma! Všady je ho plno celém okrsku, všade blaží krásou zlatých paprsků, 42 na skal prsa holá drn a květy volá – nic tu vzdorem jeho smíchu dlouho neodolá... Dubnových pršek vlahý zdroj opájí mladou zemi, ve křoví hledá dětí roj fialky pod větvemi, vrbových píšťal prostý zvuk trilkuje prvně tichem luk, – jaro je! – zní ústy všemi! Dějou se to čáry, dějou zajisté – znova šumí háje, prv tak bezlisté, opět jako v loni višně korou voní, plno zas je v sadech poupat na každé jabloni! Od noci hlahol slavíka zvoní až pozdě k ránu, děvuškám k srdci proniká v nejsladších tužeb schránu, polibkem dýchá spícím v ret, do snů jim sype růží květ, rájů jim odmyká bránu... Procitnou tak blaze, okny patří ven – bože, je to pravda, nebo pouhý sen? S fábory a chvojí „máje“ venku stojí – každý hoch je vsadil darem pro milenku svoji! 43 Všech už se ňader dotekla rozkošná doba květu, všady se zima ulekla, odevšad prchá v letu: bláhový snílku, zda ty sám chmurným se oddáš vidinám ve chvíli božského vznětu...? Rychle, dokud zápal věnem je ti dán otevři též náruč jaru dokořán, zapuď s čela vrásky a pěj bez otázky, jestli se to líbí komu – zlatou píseň lásky!
Básně v knize Poslední květ:
  1. ČERVÁNKY.
  2. RŮŽE.
  3. ZA ODLÉTLÝM SNEM.
  4. PÍSEŇ MÁJOVÁ.
  5. SÁM.
  6. V PRVNÍM BOJI.
  7. JARNÍ MODLITBA.
  8. POSELSTVÍ.
  9. ZA ŠTĚSTÍM.
  10. PODZIMNÍ SLUNCE.
  11. TAJNÁ LÁSKA.
  12. SETKÁNÍ.
  13. ČARODĚJKA.
  14. SLIB.
  15. PÍSEŇ SVATEBNÍ.
  16. DÝM.
  17. NÁVRAT.
  18. VYZNÁNÍ.
  19. OTÁZKY.
  20. IDYLLA V ZIMĚ.
  21. PÍSEŇ.
  22. BOHATSTVÍ CHUDÝCH.
  23. PO LETECH.
  24. V BOLESTI.
  25. U KOLÉBKY.
  26. PŘÁNÍ.
  27. JESEŇ.
  28. KDYŽ VŠECKO KVETE A ZPÍVÁ.
  29. NA SLATINĚ.
  30. OBLAKA.
  31. ZDÁNÍ.
  32. POD SNĚHEM.
  33. LETNÍ VZPOMÍNKA.
  34. ZÁPAD.
  35. V PRVNÍM SLUNCI.
  36. ZAPADLOU STOPOU.
  37. NA PRŮSEKU.
  38. ZIMNÍ KRAJINA.
  39. U LESA V BŘEZNU.
  40. ZIMNÍ SLUNCE.
  41. LÉTO.
  42. ČÁRY.
  43. V PROSINCI.
  44. JARNÍ NEDĚLE.
  45. HOŘEC.
  46. U LOMU V LESE.
  47. KONEC ZIMY.
  48. Z RANNÝCH POTULEK.
  49. V DOUFÁNÍ.
  50. V ODEVZDÁNÍ.
  51. POSLEDNÍ PARNÍK.
  52. V CHUMELICI.
  53. SLZE.
  54. VZPOMÍNKA Z CEST.
  55. NA OŘÍŠKY.
  56. PRVNÍ LET.
  57. VE STARÉM HNÍZDĚ.
  58. OPUŠTĚNÝM.
  59. O DUŠIČKÁCH.
  60. V ČERNÝ DEN.
  61. SNĚNÍ.
  62. V LOUČENÍ.