PRVNÍ LET.

Alois Škampa

PRVNÍ LET.
Jaru vstříc toužím víc, také chci mu píseň říc’! Jako v slunci šťastná země zachvělo se srdce ve mně, básník ptá se člověka, zda se květů dočeká?... 88 Vidím úsměv, blaho všude, cítím – i k mé duši chudé jaro táhne z daleka! Běda jen, byl to sen, nebude však vyplněn! Znova kraj se do chmur choulí, a hluk vichřic uspal ouly, v kterých jara nepokoj bouřil ze sna mladý roj... A má touha, ač se bráním, znova s chladným odříkáním beznadějný vede boj! Slunný jas v mraku shas’, skřivan ztratil zlatý hlas... Bázeň náhlá krutým mrazem srazila mi peruť na zem, a já nestih’, kam jsem chtěl, a mou radost padnul žel – jako zima na ty ouly, pod nimiž se v závěj choulí na tisíce mrtvých včel...