PÍSEŇ.

Alois Škampa

PÍSEŇ.
Jak milovali jsme se v den svého spojení: tak milujem’ se dosud, a sebe trpčí osud 30 tím citem neotřese a nic v něm nezmění... Uvadne naše mládí, mé dřív, Tvé později; však ze dnešního květu přec lístek zůstane tu – a ten budem’ mít rádi tím víc a vroucněji! Až podzim ve své mlze nám dýchne do tváří: přec upomínka lásky vyhladí na nich vrásky a vezme z očí slze a zrak nám ozáří! A klidně budem’ snívat o mládí uvadlém, když naší lásky kvítek z pohledů našich dítek zpět bude se k nám dívat nejčistším zrcadlem...