POSELSTVÍ.

POSELSTVÍ.
Ty’s dala mi květ, ó, spanilý květ, a já jej radostně přijal... Kdybys i prosila, nedám ho zpět, nevrátím, neprodám za celý svět něžnou tu kytičku fial! Ty Jsi k srdci přitiskla, než-li’s je poslala ke mně; Tvá celá duše vytryskla do té jich vůně tak jemně; svěceny jsou Tvým polibkem, tak jako slunka zlatým rtem v jaru je svěcena země... Ty’s dala mi květ, ó, spanilý květ vlastního jara a mládí: zda-li ho navrátit mohu Ti zpět, když jsi můj život a celý můj svět, když se již máme tak rádi?... Však u Tebe co vykvetlo – což, jest-li u mne tu svadne? Ten kvítek toužil na světlo – a moje rty jsou tak chladné... Ó, přivinu jej na hruď svou, ať ze plamenů, jež v ní žhou, naň aspoň červánek padne! Ty’s dala mi květ, ó, spanilý květ, obraz to bytosti vlastní... 15 Na mém on srdci teď bude se chvět, ale, než zetlí tam – po mnoho let my zatím budeme šťastni! Byly to jen tři fialky, svázané hebkými vlásky, milenci pozdrav do dálky, poselství od jeho krásky: ale, když jsem je ke rtu zdvih’ – zadychlo ke mně jaro z nich zpěvánkou upřímné lásky! Ó, beru jich květ, ten spanilý květ, něžnou tu kytičku fial: Ty’s mi je poslala, Ty Jsi můj svět, a Tobě tisíckrát navrátím zpět vše, co z jich daru jsem přijal!