ZA ODLÉTLÝM SNEM.

Alois Škampa

ZA ODLÉTLÝM SNEM.
Jak sladká byla chvíle, když na tvé hrudi bílé jsem tiše, blaze snil! Co zbylo mi? – Jen touha, jen z růží vůně pouhá, jichž květ mne opustil... Jak tehdy zrak tvůj planul; jak dech tvůj žárem vanul; jak bouřil srdce tluk! Dnes marně ono štěstí chce lapit do svých zvěstí mé písně prázdný zvuk... 9 A přec i ještě z dáli mne ve vzpomínkách pálí ten oka tvého blesk... Ó, čím byl spanilejším, tím tíž teď ukonejším svůj velký, pozdní stesk! Z té lásky, jíž jsem vzrůstal, mi na mých křídlech zůstal jen zlatý, skvoucí pel; jen zdání toho nebe, kam byl bych – maje tebe – i se svou písní spěl!