V PROSINCI.

Alois Škampa

V PROSINCI.
Chladným deštěm šumí to a zpívá jako v pláči po krajině holé, nad údolím hustá mlha splývá, v pláni zmoklá černají se role, a tam v háji šedých mračen hříva plouhá se až osyk haluzemi – všade smutno, na nebi i zemi. Hoj, tu náhle vichru divá jízda šlehne vzduchem, zavzteká se polem, s pustých zahrad vesničkám rve hnízda, řinčí v oknech, cloumá ploty kolem, a zas úpí, naříká a hvízdá, jakby štvána běsů perutěmi – všade zápas, na nebi i zemi! 62 A zas bouře tajemně a zrychla, jako vstala, jinam odletuje... Ale v kraji, jakby smrt sem dýchla, zoufale se život odmlčuje... Usnul vítr, hudba deště stichla, mráz jen sípí mezi kalužemi. Všade ticho, na nebi i zemi.