ČERVÁNKY.

Alois Škampa

ČERVÁNKY.
Když mladý den se rodí z červánků – co krása jeho vzbouzí nadějí! Leč, kdo je splní? Kam se podějí, než večer ještě nachýlí se k spánku? Tak za mladosti v bílou tkal jsem blánku sta skvělých vidin, velkých idejí a mnil, že všecky v čin je oději, jak první vesna sen svůj o skřivánku! A zatím v slzách, sklamáních a bojích vybledla slunce idealů mojich, shaslo mé ráno, znikla důvěra... Cíl se mi ztratil, zabloudil jsem stranou, zas na obzoru červánky mi planou, však červánky již – mého večera. [7]