V BOLESTI.

Alois Škampa

V BOLESTI.
Jde večer můj, a stíny vždy blíž se schylují – ach, pozdě já Tě poznal, pozdě Tě miluji! Ty’s dosud ve svém jitru, Tvé přijde poledne – však na můj obzor záhy juž noc si přisedne. A přec mne máš tak ráda, a slunka zraků Tvých zas od mne zaplašují tmu stínů večerních. Leč já se chvěji bolem při každém pomnění, že až mé oči shasnou, Tvůj ples se promění... 36 Ne, nedbej na mou bolest, sni dál, jak v pohádce, vždyť toho Tvého snění jen bude na krátce... Ó, proč mi slze stíráš, proč mluvíš o štěstí...? Ty cítíš, co je lásky – i v té mé bolesti!