ZIMNÍ KRAJINA.

Alois Škampa

ZIMNÍ KRAJINA.
Lednová zima od severu šlehla, a jejím dechem, ostrým jako jehla, sníh na oupadech ztuhl v bílou hráz. Je mráz, je krutý mráz!... Formanské vozy skřípou na silnici, v kouřící páře tone obrys koní, však rolničky jim na postroji zvoní a neutichnou dřív, až před vesnicí, kde vůz i pán i potah svorně stanou – když kočové se staví na zavdanou... Leč za vsí, v dáli, v polních samotách, kraj dřímá v tichu, jako v mrákotách. Tam bytost lidská cítí se tak sama, ni zvuku – sníh jen křupe pod nohama, 55 a břitký vítr duje do očí, kam unavený zrak se otočí... Tam zem i nebe v šedé mlze splývá, vše pohltila zima ve svůj klín – jen u cest alej černých štěpů kývá... Les na obzoru tmí se jako stín. Hle, z hájovny tam, dopol zapadané, dým stoupá vzhůru kroužkem modravým... A slunce v něm jak velký rubín plane nad bílou plání okem krvavým!