ZIMNÍ KRAJINA.
Lednová zima od severu šlehla,
a jejím dechem, ostrým jako jehla,
sníh na oupadech ztuhl v bílou hráz.
Je mráz, je krutý mráz!...
Formanské vozy skřípou na silnici,
v kouřící páře tone obrys koní,
však rolničky jim na postroji zvoní
a neutichnou dřív, až před vesnicí,
kde vůz i pán i potah svorně stanou –
když kočové se staví na zavdanou...
Leč za vsí, v dáli, v polních samotách,
kraj dřímá v tichu, jako v mrákotách.
Tam bytost lidská cítí se tak sama,
ni zvuku – sníh jen křupe pod nohama,
55
a břitký vítr duje do očí,
kam unavený zrak se otočí...
Tam zem i nebe v šedé mlze splývá,
vše pohltila zima ve svůj klín –
jen u cest alej černých štěpů kývá...
Les na obzoru tmí se jako stín.
Hle, z hájovny tam, dopol zapadané,
dým stoupá vzhůru kroužkem modravým...
A slunce v něm jak velký rubín plane
nad bílou plání okem krvavým!