RŮŽE.

RUŽERŮŽE.
Ty v život můj Jsi nasypala růže – jak srdce mé Ti poděkovat může? Ó, sotva líp, než vroucí modlitbou, by Bůh požehnal něžnou ručku Tvou! Ty cestu Svou Jsi přidružila k mojí, Svá křídla ochranou mi dáváš v boji, a nechť je cokoli mým údělem – Jsi pro mne vždycky strážným andělem! Já byl již vrakem bez plachet i vesla, a Ty’s mi v bouři kotvu spásy nesla; jak s Tebou vykročil jsem na zemi – břeh kolem nás se zarděl růžemi! Ó, milování ženy je tak silné, že duše k duši, srdce k srdci přilne, že celý život náš a celý svět mění se divem na růžový květ! A já jsem okouzlen tím sladkým divem, mně růže znova kvetou v srdci živém 8 a píseň blaha se tam ozývá, kde zima dříve spala mrazivá... Jak nemáš býti za to požehnána Ty smavá holubice mého rána, Ty zlaté slunko mého vzkříšení? Jak srdce mé Tě za to odmění?..- Nic nemám více, než jen po vše časy ty růže lásky, jež tam nasila Jsi a jejichž nach se v píseň proměnil, by skromnou slávou Tebe odměnil!