PŘÁNÍ.

Alois Škampa

PŘÁNÍ.
Ó, jak je blaho, sníti na ozářené mýti a zírat v černý les; mech cítit pod svou hlavou a dívat se, jak plavou obláčky do nebes... Jak sladko, spřádat dumu zde v tišinách i v šumu a stihat ptáků let; jen oddat se té kráse, jež vůkol rozvírá se – a zapomenout svět! Kéž toužícímu snílku jen chvilku, jenom chvilku zde možno spočinout; a s oblaky tam výše svá křídla spojit tiše – a v dech se rozplynout! 39