V ODEVZDÁNÍ.

Alois Škampa

V ODEVZDÁNÍ.
Ach, málo sebe znám, ach, málo vím, zda člověkem jsem dobrým, nebo zlým! To ví jen Bůh, jenž na věky je živ a v lidské nitro po věky se dívá: On chyby zná, jež pýcha moje skrývá, i cnosti, které stavím na odiv... Nač bych se trudil cestou života, kam na konec má nit se zamotá? Vím, že jsem červ, že pozemský jsem bloud, a jenom jednou nadějí se těším i když jsem sláb, když klopýtám a hřeším – že Bůh mi neodepře smírný soud! Zklamání přišlo po všech marných snech, zbytečně vyzněl výkřik můj i vzdech... A přece toužím, pokud budu žít, bych výš a výš se nesl z bláta země k božímu slunci, jehož plam i ve mně! Či možno, více chtít?... Jak malicherným lidský žal i ples! Jak stejno, umřít zítra, nebo dnes! 75 Jen přání mám, bych pro svět navždy zhynul s tou skvrnou každou, kterou byl jsem zlým; a v čem jsem dobrým byl – tím abych splynul po smrti s Bohem svým!
Básně v knize Poslední květ:
  1. ČERVÁNKY.
  2. RŮŽE.
  3. ZA ODLÉTLÝM SNEM.
  4. PÍSEŇ MÁJOVÁ.
  5. SÁM.
  6. V PRVNÍM BOJI.
  7. JARNÍ MODLITBA.
  8. POSELSTVÍ.
  9. ZA ŠTĚSTÍM.
  10. PODZIMNÍ SLUNCE.
  11. TAJNÁ LÁSKA.
  12. SETKÁNÍ.
  13. ČARODĚJKA.
  14. SLIB.
  15. PÍSEŇ SVATEBNÍ.
  16. DÝM.
  17. NÁVRAT.
  18. VYZNÁNÍ.
  19. OTÁZKY.
  20. IDYLLA V ZIMĚ.
  21. PÍSEŇ.
  22. BOHATSTVÍ CHUDÝCH.
  23. PO LETECH.
  24. V BOLESTI.
  25. U KOLÉBKY.
  26. PŘÁNÍ.
  27. JESEŇ.
  28. KDYŽ VŠECKO KVETE A ZPÍVÁ.
  29. NA SLATINĚ.
  30. OBLAKA.
  31. ZDÁNÍ.
  32. POD SNĚHEM.
  33. LETNÍ VZPOMÍNKA.
  34. ZÁPAD.
  35. V PRVNÍM SLUNCI.
  36. ZAPADLOU STOPOU.
  37. NA PRŮSEKU.
  38. ZIMNÍ KRAJINA.
  39. U LESA V BŘEZNU.
  40. ZIMNÍ SLUNCE.
  41. LÉTO.
  42. ČÁRY.
  43. V PROSINCI.
  44. JARNÍ NEDĚLE.
  45. HOŘEC.
  46. U LOMU V LESE.
  47. KONEC ZIMY.
  48. Z RANNÝCH POTULEK.
  49. V DOUFÁNÍ.
  50. V ODEVZDÁNÍ.
  51. POSLEDNÍ PARNÍK.
  52. V CHUMELICI.
  53. SLZE.
  54. VZPOMÍNKA Z CEST.
  55. NA OŘÍŠKY.
  56. PRVNÍ LET.
  57. VE STARÉM HNÍZDĚ.
  58. OPUŠTĚNÝM.
  59. O DUŠIČKÁCH.
  60. V ČERNÝ DEN.
  61. SNĚNÍ.
  62. V LOUČENÍ.