PODZIMNÍ SLUNCE.

Alois Škampa

PODZIMNÍ SLUNCE.
Bůh mi Tě poslal, bych Tě miloval, má růže! Rád jsem Ti všecko, všecko věnoval, co moje srdce ještě rozdat může. 17 Vím, je těch darů v mojí chudobě tak málo: poslední kvítka jsou to na hrobě, na nějž se v jeseň slunce pousmálo... Přec je bereš, k slzám dojata a vděčna, z mých písní chudých přec Jsi bohata, a láska tvá je ke mně nekonečna... To proto, že jsem všecko do nich dal, co cítím; že Jsi mi sluncem, jež jsem miloval posledním zpěvem, posledním svým kvítím!