LÉTO.
Sen jara odletěl, a ze střevíčků děcka
již země vyklouzla a v pannu odrůstá –
hle, v růže rozvíjí se krása její všecka,
neb léto rozkošné ji dechlo na ústa!
Zas listnatým chocholem se v lesích duby plní,
a vrkot doupnáka z jich korun zaznívá,
zas moře obilná se větrem v lánech vlní,
59
a s nebes modro plá, div oči neoslní,
kam červen vítězný svou záři rozlívá...
Pruh mezí osypán je kypře douškou vonnou,
a šípky v úvozech zas rudý mají květ,
a role v chrpoví a vlčím máku tonou,
a na sta skřivanů je slyšet z výšky pět – –
ó, sladko tušiti, co každý z nich si hvízdá:
že čeká rodinu tam dole v klínu hnízda,
kdes v jamce pod mezí, kde věrná samička
mu hlídá, vyhřívá a chrání vajíčka...
Co vůně ve vzduchu, kdy z rána slunce vstává
a květin poupata svým žehem otevírá!
Co rosných démantů se nivou rozblýskává,
kam zrak tvůj okouzlen se v snění upírá!
Je vábno zahledět se v zelený rám polí,
kde žito vymetá své první klasy ven,
je rozkoš, zatoulat se k lukám do údolí,
kde sečou trávu již, kde bílí táhnou voli
již prvý sena vůz, jenž po vrch nakupen...
A v horku rostoucím jak poledne se blíží –
hlas hudby podivné se vzmáhá po zemi,
hned piští diskantem, hned v basů hloub se sníží,
však stále, sterými se třese písněmi:
to frčí kobylka, to cvrček s meze pěje,
to čmelák bručivý se v pampelišce chvěje,
a s bzukem v jeteli se honí roje včel – –
ach, celý orkestr se krajem rozzvučel!
Však ještě vábněji zve toulka šerým lesem
kol tůní lesknavých, kde dřímá stín a chlad...
Zde utiš srdce své, když nahlas bije plesem,
zde léto živoucí tě potká, plno vnad!
60
Jde vstříc ti pěšinou, má lehké šaty bílé
a klobouk slaměný a vranný pod ním vlas:
zda, hochu, odoláš té čarující víle,
kdy stane před tebou – u toužného cíle –
a vlídně osloví tě drahý její hlas?...
Jak jiskra ohnivá ti rozkoš zachví rukou,
když hebkou stiskneš dlaň, a slova oněmí
a vše kol utichne, jen vaše srdce tlukou
a do dna prodchnuta se cítí růžemi – – –
Ó, šťastní, přešťastní na širém božím světě,
kdož jste si určeni: ó, milujte se v létě,
než květu vašich snů se dotkne první mráz,
než jeseň cizoty se vplíží mezi vás!